Proč vlastně fotím? A proč fotím tak, jak fotím?
Po té, co jsem jako dítě zavrhl sen, že budu pirátem, protože ten se nemusí učit, nebo potápěčem, abych ty pirátské poklady mohl hledat, došel jsem k závěru, že budu fotit. Měl jsem k tomu skvělé předpoklady, protože táta byl fotograf. A já viděl, že nechodí do práce, jenom na výlety s foťákem. Jo, jak hluboce jsem se mýlil. Teď jsem v práci prakticky pořád. Buď fotím nebo učím, ať už v Liberecké škole fotografie, kterou jsem spoluzaložil, na střední škole v Kateřinkách nebo Slezské univerzitě v Opavě.
Nestěžuji si, baví mě to. Baví mě potkávat nové lidi, povídat si s nimi a vymýšlet řešení, jak jejich přání převést ve skutečnost. Razím zásadu, že co vidím v hledáčku, bude taky na fotce. Mám rád přirozenou fotografii, která bude sama za sebe vyprávět svůj příběh. Možná je to tím, že jsem se vyučil na starých přístrojích na film. A dokonce s nimi i teď občas dělám. S těmi, co se musí hodit hadr přes hlavu, než se začne fotit. Jistě je znáte. Přál bych si, aby moje portréty byly tak dobré, jako jsou portrétní fotografie vašich prababiček. Ty na těch tvrdých kartónech, které když listujete, zavoní starou dobou, poctivostí a řemeslem. Ty, které potom opatrně uložíte do prádelníku pod košile, aby se nezničily a mohly vyprávět svůj příběh dalším.
Své podnikání jsem začal opravdu od píky. Po rozvodu, ano bohužel, ale mám dva skvělý syny a současná manželka je více jak tolerantní a s pochopením, jsem se nastěhoval se spacákem, jedním světlem a foťákem do ateliéru. No ateliéru – raději to nebudu rozvádět. Noční tramvaje mi drnčely za výlohou a po stropě běhaly stíny od jmenovky na výkladě. Ale šlo to, lidi ke mně chodili (a chodí) a já fotil, improvizoval a rozšiřoval své služby. To mi dalo základ a dneska si troufnu říci, že není věc, která nejde vyfotit. Ale nejraději fotografuji portréty a produkty nebo reklamní snímky, což je spojením obého. Před objektivem mi stáli nejen liberečané, „obyčejní“ lidé, ale i senátoři nebo jiné osobnosti, kterým říkáme celebrity. Jen namátkou se pochlubím Medou Mládkovou, Ondřejem Havelkou, Lukášem Krpálkem, Osmany Laffitou a dalšími.
A tak prací jsem došel tam, kde jsem. Některým dětem, které jsem fotil od 1. roku, jsem nedávno fotil maturitní ples. Vyrostly. Nemotorná batolata se proměnila v krásné slečny a rozpustilí klučíci v maturanty, jejich maminky v babičky.
Ode mě dostanete fotografie, které jsou opravdové. Sice upravené, retušované, ale nelžou. Vypráví svůj příběh a budou ho bez zbytečného tyátru vyprávět i vašim dětem.
V každém případě můžu parafrázovat: „Fotím, tudíž žiji“.
Kontaktujte mě telefonicky, emailem a nebo můžete vyplnit rychlý formulář.
Šimon Pikous
- Na Žižkově 1201/15
- 460 06 Liberec 6 - Rochlice
- +420 737 420 839
- info@pikous.com
BcA. Šimon Pikous
- +420 737 420 839
- info@pikous.com